Počátky skautského oddílu v Hluku sahají do dob tzv. „druhé republiky“, kdy měl skautský oddíl fungovat při telovýchovné organizaci Orel. Tak mi to vyprávěl můj dědeček, který cvičil v 30. i 40. letech v organizaci Orel a chodil do skautu. Ovšem zda se tento údajný oddíl nějakým způsobem organizoval, zatím nevíme. Organizovaný skautský oddíl v Hluku působil v době tzv. normalizace v letech 1968-1970. Oddíl vedl Rio – Matěj Jelének. Pomáhala mu i jeho žena. Tento oddíl měl číslo 5 a jmenoval se Delfíni. Dělil se na několik družin. Činnost tohoto oddílu byla ukončena změnou režimu, který nedovoloval další činnost skautských oddílů. Junák byl rozpuštěn.
Historie skautského oddílu v Hluku sahá do roku 2002. Po několika neúspěšných dřívějších pokusech o znovuvzkříšení skautingu, rok 2002 znamenal další začátek nové éry, která trvá až doposud. V roce 2002 ve městě vznikl skautský oddíl, který se roku 2003 registroval u skautského střediska Psohlavci Uherské Hradiště, jako jejich mimoměstský oddíl. Hlucký oddíl dostal číslo 5 a sám si zvolil název – Kon-Tiki (podle slavného plavidla cestovatele Thora Heyerdala). Začátky oddílu byly pod vedením Jana Procházky přezdívaného Amigo. Amigo byl včele oddílu jen párlet a také během svého vedení předával své zkušenosti a podněty z dřívějšího vedení skautského oddílu v Hluku, svým mladším svěřencům, kteří se starali o program schůzek a oddílový program. Amigo a Veverka (Jitka Bartošová) jeho zástupkyně si museli udělat i patřičné zkoušky, aby mohli oddíl vést.
Díky sestře Štěpánce Slavíkové získal náš oddíl svou první klubovnu, která se nacházela v ulici Kostelní č.p. 496. Byl to malý domeček s jednou místností a malou předsíňkou. Tento domečel vlastnil Štěpánčin dědeček a tak nám ho propůjčil. Domeček jsme si zvelebili podle svých představ. Vymalovali jej, na zeď pověsili nezbytné nástěnky, vyrobili jsme si vlastní stůl, na který jsme byli náležitě hrdi. Na venkovní zeď domečku, jsme si namalovali skautský znak ČR, ten je tam vidět doposud, pokud se na něm už hodně nepodepsal zub času a rozmanitost počasí. V této době náš oddíl měl přes 20 členů a dělil se na 2 družiny – Stopa a Svišti (vlčata a světlušky a skauti a skautky). Čas pomalu běžel a tento starý domek stavěný ještě z „vepřovic“ již našemu oddílu nevyhovoval, protože se v něm stále udržovalo vlhko, když zapršelo namokraly zdi a postupně opadávala omítka. Amigo se rozhodl s tím něco provést a tak požádal město o náhradní zázemí. Město nám poskytlo „holobyt“, který se stal naší klubovnou na dva další roky. „Holobyt“ jsme si pořádně zvelebili podle svých představ za podpory města.
Vlivem náhod a výpovědní lhůty na „holobytu“ jsme se časem ale museli opět přestěhovat. Veverky tatínek pod domluvě s městem, zajistil pro oddíl náhradní místo k činnosti. Od roku 2007 tedy hlucký oddíl sídlí na místním kině v horním patře, kde má dvě místnosti. Opět nám město pomohlo tyto neobyvatelné prostory zvelebit. Jsme jim za všechnu jejich pomoc, podporu a laskavost vděční. Počet členů našeho oddílu je velmi proměnlivý. Byly léta, kdy oddíl měl přes dvacet členů a jsou i léta, kdy měl i lehce nad 10 členů. Máme radost, když k nám zavítá nový zájemce a již u nás poté zůstane. Poslední léta jsme si vybudovali ve městě respekt, který oddíl velmi potřeboval. Noví členové přibývají, zájem o skauting přibývá i ze strany rodičů.Momentálně je nás dohromady dvacetosm. Tvoříme sehranou a veselou partu, která společně zažívá všelijaké dobrodružství života. Společné chvíle nás naplňují radostí a někdy i smutkem, ale to už tak v životě bývá. Hlavně je nám ale stále spolu fajn. Hodně jsme se toho od sebe naučili a stále tak nevědomě činíme dál.
Stručně sepsala Veverka