Thor Heyerdahl
Byl norský mořeplavec a dobrodruh, který zároveň patřil mezi nejznámější experimentální archeology a antropology. Zasvětil svůj život experimentům poukazujícím na možnosti předkolumbovských cestovatelů překonávat světové oceány za pomoci mořských proudů. Vystudoval zoologii a krátce po druhé světové válce pobýval nějaký čas na ostrově Fatu Hiva v souostroví Markézy, kde studoval kulturu polynéských praobyvatelů.
„Hranice.. nikdy jsem je nespatřil. Ale slyšel jsem, že existují v myslích jiných lidí.“
Thor Heyerdahl
Jeden z největších světových badatelů a průzkumníků Nor Thor Heyerdahl se narodil 6. října 1914 v jihonorském Lavriku. Jeho otec byl bankéř, vzorem mu byla jeho matka, která pracovala jako ředitelka místního muzea. V době jeho nemocí místo dětských knížek půjčovala knihy o antropologii. Později se z jeho pokoje stalo zoologické “muzeum”. Odmalička miloval přírodu, sportoval a spoustu času trávil v severské divočině. Rád bivakoval během krutých skandinávských zim v horách. Vystudoval zoologii na univerzitě v Oslu, ale studia ho příliš nenadchla. Stěžoval si, že se vůbec nesleduje přirozený život divokých zvířat. První experiment podnikl jako dvaadvacetiletý. V roce 1937 odjel se svojí o dva roky mladší nevěstou do Tichomoří na ostrov Fatu-Hiva v souostroví Marquesy. „Tam začne náš pokus. Vrátit se do pralesa. Přeskočit tisíce let do minulosti, ke způsobu života pravěkého člověka, “ napsal o svém dobrodružství, které bylo zároveň jeho svatební cestou: Poněkud netradiční, vždyť na ostrovech žili bez šatů i bez majetku. Jako nazí divoši z jeskyně se živili pouze štědrými dary přírody. Právě zde ho zaujala problematika starobylých kultur. Domorodci mu vyprávěli, že jejich předci přišli z východu, přes moře.
Polynésané sami sebe nazývali „urukehu“ a tvrdili, že jsou přímimi potomky prvních náčelníků na ostrovech, a těmi byli bíli bohové, jako Tangaroa, Kane a Tiki. Heyerdahl byl přesvědčen, že lidé z Jižní Ameriky mohli osídlit Polynésii ještě v období před Kolumbem. Legendy Inků vypráví totiž o Virakochovi, králi slunce, který byl náčelníkem zmizelého bílého lidu v Peru:
„Virakocha je slovo z Jazyka Inků (ketchua) a tedy novějšího data. Původní jméno krále slunce Virakochy, jehož – jak se zdá – bylo v Peru v staré době používáno více, znělo Kon-Tiki nebo Illa-Tiki, což znamená Tiki-Slunce nebo Tiki-Oheň. Kon-Tiki byl vrchní kněz a král-slunce legendárních „bílých mužů“, o nichž vyprávěli Inkové a kteří zanechali obrovské zříceniny na břehu jezera Titicaca. Legenda vypráví, že Kon-Tiki byl napaden náčelníkem Carim přicházejícícím z údolí Coquimbo. V bitvě na ostrově jezera Titicaca buli tajuplní bílí a vousatí mužové porubání, avšak Kon-Tiki sám a jeho nejbližší druhové unikli a později sestoupili k pobřeží, odkud nakonec zmizeli přes moře na západ.“
Heyerdahl se proslavil především svými replikami starobylých plavidel a cestami přes oceán na jejich palubě. První plavbu podnikl v roce 1947. Na pořeží Peru si postavil vor a spolu s několika druhy přeplul Tichý oceán. Od té doby zná Thora Heyerdahla celý svět. Od vojáků dostali dobrodruzi džíp a vyjeli do hor. V Ekvádorské džungli porazili několik vysokých balzových stromů, jejichž dřevo je velmi lehké. Po řece je splavili k oceánu a na pobřeží postavili z devíti kmenů balzový vor. Bez jediného hřebíku, bez použití kovu. Podle staré peruánské rytiny z 18. století svázali kmeny konopným lanem a z bambusu vytvořili chatrč – kajutu. Připravovaná akce se stala senzací. Nikoli jako vědecký podnik, ale jako bláznovství. Do vojenského přístavu pocházelo mnoho expertů, kteří chtěli vidět mladé sebevrahy. Výprava musela podepsat listiny, ve kterých se peruánské námořnictvo zříkalo jakékoliv odpovědnosti.
Společně s 5 dalšími kolegy absolvoval cestu na otevřeném oceánu mezi bouřemi, velrybami a žraloky. S norskou vlajkou na stožáru vor vyplouvá 28. dubna 1947. Hlavním pohonem má být Humboldtův proud a také lodní plachta z režného plátna, na které je vymalována bájná tvář boha Kon-Tiki, syna Slunce, jehož cestu vlastně Heyerdahl opakoval. Proud je nesl rychlostí 80 kilometrů denně, pomalu vstříc polynéským ostrovům. Za více než tři měsíce urazili vzdálenost dlouhou osm tisíc kilometrů. Cesta se zdařila, ani v bouři je starobylá konstrukce voru nezklamala. Ale řadu vědců stejně nepřesvědčil. Uznali sice, že naši předci mohli po oceánu cestovat, ale nikoliv, že skutečně cestovali Konečně, po 101 dnech a 6880 km, přistáli na polynéském ostrově Raroia. Dokázali tak, že Polynésie mohla být osídlena lidmi (Peruánci) z Jižní Ameriky.Kniha o této cestě vyšla – Ve znamení Kon-Tik i- v 67 jazycích a černobílý dokumentární film získal v roce 1951 Oskara. Zřejmě i tyto úspěchy ho přiměly k dalším výpravám.
Nejprve Galapágy (1952), v letech 1955-1956 to byly Velikonoční ostrovy, následovala expedice Ra (1969-70) a po ní další. Jeho posledním dobrodružstvím byly pyramidy v severním Peru na konci 80. let minulého století. Thor Heyerdahl byl držitelem mnoha medailí a cen . Byl také členem několika vědeckých kongresů. V novinářské anketě v roce 1999 ho 4,5 milionu lidí zvolilo národním hrdinou.
Heyerdahl ale nezůstává pouze u odborné práce: Už před padesáti lety se pasoval do role kritika moderní civilizace a zůstal jím dodnes. Varuje svět před ekologickou katastrofou, kritizuje barbarství, kterému padají za oběť tisíce stromů z amazonského pralesa, stěžuje si na pokračující vymírání živočišných druhů, na rostoucí ozónovou díru a další hříchy moderní technické civilizace. „Ženeme se slepě kupředu, aniž bychom se poučili z minulosti, “ volá přes oceán k americkým i evropským břehům. A dodává, že stále více pochybuje o tom, že naše současnost předčí minulost, jejíž slavné stopy po celý svůj život hledal a odhaloval.“
Thor Heyerdahl zemřel 18. dubna 2002 po dlouhém boji s rakovinou.
„Naučí se člověk odstraňovat své moderní odpadky a splašky a ukončí svůj boj proti přírodě? Obnoví příští generace obdiv a úctu svých předků k moři a zemi? Jestliže ne, bude nesmyslné usilovat o mír mezi národy a ještě nesmyslnější vést války…”
Sepsali Veverka a Fox